Připravte si kapesníky, je tu Endling: Extinction is Forever

Indie kategorie, ať již filmů či her, se nám většinou snaží přinést něco nového, vizuálně i příběhově uspokojivého. Ne vždy se to podaří, a proto jsem byla velmi zvědavá na adventuru Endling: Extinction is Forever od Herobeat Studios, která v ostré verzi vyšla 19. července 2022. Hra lze nyní spustit na Nintendo Switchi, PlayStationu 4, Xboxu One a v operačním systému Microsoft Windows. Trailery a demo verze hry vypadaly slibně, jak je na tom tedy hra samotná?

Taková malá liščí rodinka

Jste matka liška, úplně poslední liška na Zemi, a máte čtyři krásná liščata. Vaším úkolem je přežít v nehostinném okolním prostředí a dostat všechny své děti do mírumilovného útočiště, kam lidé nemohou a kde by liščata mohla v klidu žít.

Zní to jednodušše, ale opak je pravdou. Úplně, ale úplně vše je proti vám. Z počátku vám přijde, že je to v klidu: nacházíte dost jídla, liščata jsou spokojená, říkáte si, že je to fajn, že tu hru odehrajete levou zadní. A pak se vám během dne (hrajete zde pochopitelně v noci, přes den lišky spí) ztratí jedno mládě. Jako správná zoufalá matka jej pomocí fialově vyznačených čichových stop začnete hledat. Ale ostatní liščata rostou a chtějí ven z nory společně s vámi. A vy je musíte vzít s sebou, protože se přece musí naučit se o sebe ve vypleněné krajině také postarat. Ale mláďata jsou pomalá a musíte je hlídat, aby je nesežrali dravci. A hledání ztraceného mláděte vás stojí spoustu času a nezbývá jej pak dost na hledání potravy (která zásadně není po cestě za mládětem) nebo na včasný návrat do doupěte. A tak mláďata hladoví… a začínají po jednom umírat. Obzvlášť pokud vám až při úmrtí druhého mláděte dojde, že potravu můžete upustit na zem, aby se liščata najedla v terénu, a nemusíte ji nosit zpět do nory, aby ji slupla až tam. A vy tak přemýšlíte, zda Endling nerozjedete znovu a nepoučíte se ze svých chyb. Přeci jen jsou lidé, co to dohráli se čtyřmi živými liščaty!

Ekologie nade vše

Lišky jsou nádherně nakreslené, roztomilé a jejich interakce jsou velmi realistické. Mohou na určených místech skákat, šplhat po některých stromech, plavat, běhat, krčit se, podhrabávat se, přeskakovat či deaktivovat pasti. Mláďata můžete přivolávat „štěkotem“, ze kterého by měl Ylvis jistě radost, a můžete se s nimi mazlit. Mazlete se s dětmi zejména ve chvílích, kdy jsou vyděšená či prožila nějaký traumatický zážitek, povzbudí je to. Pokud je liška zraněná, kulhá a tváří se zbídačeně; stejně tak působí nešťastně ve chvíli, kdy si z hlavy strhne plastikový sáček z odpadků a zůstane jí po zbytek dne kolem krku jako odporný obojek. Důležité je ještě dodat, že mláďata se mohou na vyznačených místech učit nové dovednosti, které se vám (a jim) mohou v budoucnu hodit.

Celé je to moc pěkně ilustrované, grafika je plynulá a pohyby zvířat působí přirozeně. Ale tam veškerá krása končí. Svět, ve kterém lišky žijí, je odporný. Plný odpadků, hořících lesů, plný pastí. Plný krutých lidí, kteří již přišli o svou lidskost a snaží se zničit vše živé, co na planetě zbylo. Názorně to ilustruje například jedna část hry, ve které dojdete k vodě, ve které jsou ryby. Rybu chytnete a donesete mláďatům. Druhý den tam spokojeně jdete znovu, ale vidíte tam lidi, a tak utečete. A třetí den, když tam s nadějí dorazíte, zjistíte, že je předtím poměrně čistá voda kontaminovaná odpadky, a žádné ryby v ní už nejsou.

Okolí je navíc postupně hostilnější a v okolí nory se začíná vyskytovat více lidí. Je tedy na čase si najít jinou. Ale ani to není konečné řešení. Protože lidé jsou všude, a kde jsou lidé, tam hrozí, že vás nebo mláďata sní nebo uloví pro kožešiny. A sice můžete mást lovce umisťováním falešných stop, ale moc účinné nejsou. A tak vám nezbývá než se opravdu vydat do bájné oázy, do poslední rezervace, kde lidé nejsou. Do světa za plotem. Trochu to připomíná všechny ty apokalyptické filmy, které jsme mohli vidět. Hlavní hrdina věří, že je někde místo, kde by mohl v klidu žít. Dokáže se tam ale vaše liška dostat?

Každopádně, Endling: Extinction is Forever vysílá jasnou zprávu a drnká na city všech, kdo ho hrají. Ukazuje nám, co se může stát, pokud se k planetě nebudeme chovat vlídněji a pokud ji stále budeme považovat za něco, na co nemusíme brát ohled. A musím říct, že to funguje. Bylo mi úzko už od samotného úvodu, kdy ubohá těhotná liška utíká z hořícího lesa: v souvislosti s s aktuálním požárem v Hřensku to působilo až trochu moc reálně.

Hra na konzole

Hru jsem hrála na PC a podobně jako u Teenage Mutant Ninja Turtles: Shredder‘s Revenge musím bohužel konstatovat, že Endling: Extinction is Forever mnohem víc sedí ovladač, než ovládání klávesnicí. Hra nemá zase tak moc ovládacích prvků, ale i tak mi přišlo mnohem těžší pamatovat si zkratky a pochybovat se po mapě, než kdybych měla právě ovladač. Ve hře se pohybujete po mapě, která se dá zobrazit jen kompletní pomocí tlačítka M a překryje vám celou obrazovku. Je trochu škoda, že nemá malý náhled, ale autoři asi chtěli nechat obrazovku co největší, abychom si užili krásné, byť depresivní obrázky.

Na monitoru vlastně kromě samotné hry vidíte jen linii, ukazující kolik mláďat aktuálně máte, a jak moc jsou najedená. Pokud je možná nějaká interakce, hra vám buď napoví daným tlačítkem, nebo se nad liškou objeví vlnky (trochu to působí jako „spider sense“). Pohyb je možný jen do stran, s občasnými výjimkami: pokud naleznete sešup dolů nebo nahoru, je možné z něj seskočit či jej vylézt a posunout se na jinou úroveň mapy. Liška se pohybuje rychle, ale s mláďaty o dost pomaleji. Pokud již máte jen jedno, doporučuji jej nosit v tlamě pro úsporu času. Nicméně další malé mínus vidím právě v tom: noci jsou tak krátké, že prostředí moc nestihnete prozkoumat, a vzhledem k tomu, jak zajímavé vše je, je to opravdu škoda.

Co kromě grafiky musím vypíchnout je nádherný melancholický soundrack. Provází vás celou hrou a pokud by se někomu líbil natolik, že by jej chtěl mít, dá se zakoupit na Steamu. Tam teď i běží speciální akce: pokud si koupíte balíček Endling – Extinction is Forever – Save Our Planet Edition, sestávající ze hry, soundtracku a setu wallpaperů, vydavatel HandyGames na oplátku zaplatí přes organizaci OneTreePlanted vysazení jednoho stromu, aby pomohl k obnově naší Země.

Tříhodinová citová jízda

Endling: Extinction is Forever stojí za zahrání. Hra je to sice krátká, odehrajete ji za 3-4 hodiny, ale je krásná a nesmírně smutná. Pokud jste citlivka jako já, budete nešťastní z každé ztráty liščete, a konec, který má mimochodem dvě verze, vás totálně citově zdecimuje, trvalo mi tři dny, než jsem se s ním trochu srovnala (a stejně mám nutkání si Endling zahrát znovu). Je to hra, která vás nutí k zamyšlení nad tím, jak to tu jako lidstvo vedeme, a jestli bychom se k těm němým tvářím a přírodě celkově neměli chovat úplně jinak.