Recenze: Noční dům ve vás zanechá podivnou pachuť

Jo Nesbø je králem severských detektivek. Jeho zatím třináctidílná série o blonďatém oslovském detektivovi Harrym Holeovi, policistovi se špatnou karmou a láskou/nenávistí k alkoholu, je jeho nejslavnějším počinem. Pokud jste ji nečetli, měli byste to napravit: první Netopýr má sice pomalejší rozjezd, ale pokud jej dokončíte, Harry už se vám z pod kůže jen tak nedostane. Jen se prosím nekoukejte na film Sněhulák, inspirovaný stejnojmenou knihou také z této série. Je příšerný a po zásluhách si zaslouží upadnout do zapomnění. Doufejme, že seriál, inspirovaný Pentagramem, dopadne lépe.

Kromě Harryho Nesbø vydal i další knihy: z kriminálního žánru u nás vyšly mimo jiné knihy Lovci hlav či Krev na sněhu. Dále píše dětskou sérii Doktor Proktor… a nyní se dal i na horory.

Rozežrané sluchátko

Nemohla jsem jinak než při čtení srovnávat tento Nesbův nejnovější počin s Pohádkou od Kinga. Pohádka byla velkolepá: měla pomalý rozjezd, ale u poslední třetiny jsem byla doslova přibitá ke stránkám a potřebovala jsem knihu dočíst. Noční dům nás naopak rovnou hází do víru dění… a na konci mu trochu dochází dech.

Ale abych nepředbíhala. Děj se točí kolem čtrnáctiletého Richarda Elauveda, osiřelého chlapce, který se přestěhoval k pěstounům do městečka Ballantyne. Má auru městského sígra a místo aby ji tlumil, rovnou ji přiživuje. Jednoho dne donutí svého kamaráda (ačkoliv, má Richard vlastně nějaké kamarády?) Tommyho k tomu, aby zavolal na náhodné číslo z telefonní budky kousek od řeky a vystřelil si z příjemce hovoru. Místo toho, aby se oba zasmáli, se však jejich den proměnil v noční můru. Sluchátko totiž Tommyho sežralo.

Jistě si dokážete představit, jak těžké musí být tohle někomu vysvětlit. A že se Richard snaží. Celé město, včetně šerifa, je však přesvědčeno o tom, že se Tommy utopil v řece, a možná právě Richardovou vinou. Protože proč by o tom jinak lhal, a ještě tak hloupě? Richard se sice všemu snaží přijít na kloub a pátrá v místní knihovně a v lese u tajemného domu, ale stále se rozluštění záhady, do které nějak zapadá tajemný Imu Johansson, nijak neblíží. A tak když (opět za Richardovy přítomnosti) zmizí další dítě, nikdo o Richardově vině nepochybuje. Mladík je tak poslán do polepšovny…

Divný a divnější

Noční dům je rozdělen na tři části. Za mě byla nejzajímavější právě ta první, popisující fantaskní příběh čtrnáctiletého kluka. V této části se dozvíme, kdo či co je Imu. Zde musím říct, že jsem si musela nahlas odfrknout. Toto rozuzlení vůbec nesplnilo mé očekávání. Druhá část, ve které je dospělý, mě příliš nenadchla – již mi to přišlo přehnané. Opravdu se tam musel objevit i mlýnek a kanibalismus? Třetí část sice vše vysvětlí a dokonce se dočkáme odůvodnění toho, proč si spolužačka a Richardova tajná láska Karen pořád do sešitu zapisuje, co Richard říká, a jak vlastně jeho rodiče zemřeli, ale trochu mi popravdě zážitek z knihy zkazila. Nebudu nicméně spoilerovat, vy to přeci jen můžete mít jinak.

Co se týče stylu, celé je to napsané z Richardova pohledu, tedy čtenář přesně ví, co Richard viděl nebo co si alespoň myslí, že viděl. Zde oceňuji, že se stylově lehce lišily jednotlivé části podle toho, v jaké životní situaci mladík vše popisuje. Celkově je na knize příjemné zjištění, že je Nesbø už náležitě vypsaný a vlastně se to celé čte tak nějak samo. Bylo ale cítit, že je to jeho první hororový kousek a chvílemi mi přišlo, jako by sám nevěděl, kam čím vlastně směřuje…

Co se postav týče, vlastně mi žádná nepřirostla k srdci. Což je trochu škoda. Ani na osudu samotného hlavního hrdiny mi moc nezáleželo. Co mě ale překvapilo, dvěma charakterům dal Nesbø český původ. Je to tam zmíněno jen mezi řečí, ale stejně to potěšilo.

Pro Nesbøvy věrné fanoušky

Přesně tak bych knihu nazvala, už jen proto, že se mezi tyto fanoušky sama řadím a byl to vlastně hlavní důvod, proč jsem si Noční dům pořídila. Na první hororový pokus se jedná o zajímavé dílo, které ale někoho, kdo je zároveň fanouškem Kinga, bohužel úplně nenadchne. Přesto se ale jedná o svižně ubíhající knihu a příjemné letní čtení s nádechem mrazivé nadpozemské záhady. Pokud si Noční dům vezmete s sebou na dovolenou, určitě neprohloupíte!