Yukino Miyazawa je dokonalá. Milá, nápomocná, má skvělé známky, je dobrá ve sportu, je krásná. Alespoň ve škole se tak tváří. Miluje být nejlepší. Miluje obdiv okolí.
Jenže ve třídě je i Soichiro Arima. Je také dokonalý. Milý, přátelský, má skvělé známky, je dobrý ve sportu, má obdiv děvčat. Ale i on tak jenom vystupuje. Snaží se utéct sám před sebou a bojí se, že bude jako jeho otec.
Právě jejich společná maškaráda je svede dohromady, kdy se z nich přes počáteční přátelství stanou milenci. Ve vztahu pak poznávají nejen jeden druhého, ale hlavně sami sebe.
Kare Kano
Kareshi Kanojo no Jijou zkráceně Kare Kano (Jeho a její okolnosti) je romantická komedie. Často se objevuje v různých žebříčcích doporučující romantické anime. Důvody jsou v podstatě dva: přístupnost pro oba v páru, protože pracuje jak se ženskou tak s mužskou perspektivou, a ten hlavní je, že zpracovává postavy mnohem dospělejším způsobem než bývá u romantických anime zvykem.
Jestli by se Kare Kano mělo vystihnout jedním slovem, tak Kare Kano je něžné. Pracuje s náznaky a jemnými gesty. Vše nemusí být řečeno, naopak kouzlo nevyřčeného zde hraje prim. Pro vyjádření emocí stačí jemné chvění očí a prožitek umocní formální stránka s hudbou.
A pokud to náhodou vypadá, že seriál začne být příliš přeslazený, tak se vrátí zpátky na zem v rámci komedie, kterou umocňuje použití chibi postaviček.
Navíc postavy jsou uvěřitelné, komplexní a především živé. Jednají jako puberťáci, občas zbrkle a nedospěle, občas nad vším zbytečně moc přemýšlí. Navíc pro oba hrdiny jde o úplně první vztah, takže ani pořádně neví, co dělat.
Anno a jeho okolnosti
Anime Kare Kano měl po scénáristické a režijní stránce na starosti Hideaki Anno. Chtěl anime pojmout jako charakterovou studii a pro scénář se připravoval opravdu pečlivě. Takže mimo jiné zpovídal středoškoláky a ptal se jich, jaké mají obavy, sny a jak vidí život.
Na režijní stoličce se hodně vyřádil. Hideaki Anno je hračička a rád experimentuje s formou. Těžko říct, jestli se u Kare Kano utrhl víc než ve své předchozí práci Neon Genesis Evangelion nebo jestli jen jeho experimentování víc vynikne v mnohem přízemnějším příběhu než jaký měl Evangelion.
Anno hodně pracuje se subjektivitou a vnímáním postav. To jak v případě romantiky, tak komedie. Krásným příkladem obou těch případů je 4. díl, kdy se Yukino se rozhodne vyjádřit a chce opětovat Soichirovi city. Její pokusy se vyjádřit ale dopadají trapně. Trapnost tohoto počínání a následného úprku je umocněn deformací samotné Yukino.
Ovšem když najde způsob a začne konat, tak se stylizace změní do romantické, až téměř statické kresby. K tomu ještě začne mizet okolí. V tento moment jsou sami dva a jen vy dva. To celé je podtrhnuto přearanžovanou verzí písně Yume no Naka e.
Anno a jeho formální blbnutí
Celé anime má navíc zasněný nádech ne nepodobný pozdějšímu FLCL. V záběrech je hodně prázdného prostoru, bílých míst jako když malujete obraz, ale pozadí uděláte jen kolem postavy. Může to tak lehce připomínat tradiční čínské kresby, kde se hodně pracuje s prázdnem.
Seriál je velice živě a krásně animovaný. Největší živelnosti dosahuje většinou v komediálních momentech, kde navíc chibi stylizace dovoluje hodně expresivní vyjádření. Problém ale nastává, když si uvědomíte, že těch krásně animovaných momentů je na celou epizodu zhruba minuta. Zbylých 20 minut je hodně statických a dvě epizody jsou něco mezi powerpointovou prezentací a skenem mangy.
Důvody jsou zde mnohem méně prozaické. Hideaki Anno a potažmo Gainax mají problém s dedikací rozpočtu a hlavně s termíny. Tak si to usnadňují, kde to jen jde. Nechci ale aby to vyznělo tak, že seriál je ošklivý. Naopak. Hideaki Anno je hodně šikovný tvůrce a to minimum využívá ve svůj prospěch a dokonce to přetavuje v jistou přednost.
Kare Kano je tak podobně jak Evangelion velice stylový a má svůj vibe. Krom témeř statických záběrů pracuje Anno s elementy, které jsou v evropské a americké kinematografii cizí, pokud tedy nejde o filmy točené lidmi, kteří jsou ovlivnění japonským stylem.
Jedním z těch prvků jsou černobílé textové tabule. Ty často fungují jako závěrečná tečka za danou situací. V hraných filmech je můžete vidět například v Battle Royale režiséra Kinjiho Fukasakuho. Mnohem zajímavější jsou oponové záběry.
Oponové záběry (jde o překlad označení použité v japonské filmové kritice; v anglicky psaných pramenech se užívá termínů pillow shot, ten vychází z makurakotoby, slovním obratu užívaném v japonské waka poezii) hojně používal japonský režisér Jasujiro Ozu.
Jde o statické několikavteřinové záběry, které se na první pohled můžou jevit náhodně. Může jít o záběr místnosti, zátiší nebo pohled na krajinu. Následuje po nějaké akci, rozhovoru a jeho účel můžeme chápat jako prostor pro divákovo odpočinutí a zpracování situace, emocí a tak dále. Jde o vizuální formu dovětku nebo tečky. Záběr má podobnou úlohu jako zatažení opony.
V anime se navíc užití těchto vizuálních vsuvek začalo používat i přímo v rozhovorech. Zde je důvod mnohem méně prozaický. Šetří čas a peníze, animátoři nemusí animovat postavy.
Anno velice často používá oponové záběry, ať už jde o školní chodby, pouliční lampy a nebo elektrickou infrastrukturu. Hlavně teda elektrickou infrastrukturu. Záběry na trafostanice, sloupy a elektrické vedení byly hojné už v Evangelionu. Ale zatímco v příběhu futuristického města a výzkumné základny s obřími roboty záběry sloupů zapadnou do technologického světa, tak v Kare Kano vás záběr na elektrický sloup doslova „praští do očí“, když se přitom dvě postavy baví o svém vztahu.
Yume no Naka e
Samotnou kapitolou je hudba. Tu měl na starosti Shirou Sagisu. Hudba je velice dobře zpracovaná a i když v anime hraje téměř pořád, tak ji ani nebudete vnímat, jak skvěle zapadá do scén a „jen“ umocňuje jejich vyznění.
Otevírací píseň je pěkná, ale nic výjimečného se nekoná. Zato závěrečná píseň je jiná úroveň.
Místo originální skladby je v Kare Kano cover verze populární japonské písničky Yume no Naka e. A ta je jedním slovem úžasná. V Japonsku jde o evergreen už ze 70. let. Dočkal se mnoha cover verzí, zazněla v anime Suzume nebo filmu Godzilla vs. Biolante a i dneska ho zpívají japonské vtuberky. V Kare Kano ji zpívají představitelé hlavních rolí Atsuko Enomoto a Chiriho Suzuki. Písnička se navíc v přearanžované podobě objevuje přímo v anime.
Její okolnosti
Bylo by hezké se jenom rozplývat nad krásou tohohle anime a tady skončit. Jenomže Kare Kano provází také velice problematická produkce.
Původní mangu napsala Masami Tsuda a vycházela v letech 1996 – 2005. Anime zpracovává prvních 7 svazků mangy. Poslední svazek navíc vznikal souběžně s anime. To by samo o sobě nebyl problém.
Jenomže Masami Tsuda a Hideaki Anno jsou oba silné osobnosti a oba měli svou vizi, jak by mělo anime Kare Kano vypadat. Masami Tsudě se nelíbilo, že Anno značně upřednostňoval komedii, zatímco ona razila vyvážený přístup. Tohle napětí trvalo po celou dobu produkce a skončilo odchodem Anna z režisérské pozice po 18. dílu, kdy se dokončila adaptace 6. svazku.
Bohužel dnes není možné určit, jak moc ty spory ve skutečnosti vypadaly, protože samotné studio vypouštělo do bulváru zveličené historky, aby propagovalo anime.
Hideaki Anno navíc po Kare Kano skončil s režií anime a začal se věnovat hranému filmu. K anime se vrátil až po odchodu z Gainaxu a založení vlastního studia Khara, kde začal pracovat na převyprávění Evangelionu.
Kare Kano a její okolnosti
Když se začtete do hodnocení Kare Kano, tak najdete i doporučení skončit s 18. dílem. Celá adaptace 7. svazku a arcu 14 dní je jeden velký bordel. Dokonce větší než je u Gainaxu obvyklé.
Ve studiu byly termíny vždycky problém. Proto se sahalo někdy až k extrémním stylistickým volbám. Ale tady se přidal ještě chaos daný odchodem Anna z režisérské pozice (stále ale je ale pod některými zbylými epizodami podepsán jako scénárista) a souběžným vznikem mangy.
19. epizoda je celá vytvořená z papírových postaviček natočených na kameru jak loutkové divadlo. Navíc je do toho vložena rekapitulující epizoda (asi 3. za celý seriál) a jeden vedlejší příběh. Anime tak nejen, že nemá konec, což by se dalo chápat u adaptace běžící série. Ani příběhový arc 14 dní není ukončen.
Bylo by ale příkré označit všechny epizody od 19. za špatné. Ne, některé stále fungují, bohužel jakoby visí ve vzduchoprázdnu neukončeného dějového oblouku. Co je ale pravda, že jsou slabší. Hudba, která byla nenápadná je najednou místy až iritující a přitom je to ta samá hudba, jako dříve, jen je hůře zakomponována do scény.
Co s tím?
Říká se konec dobrý všechno dobré. Často jsme tak schopni velice pozitivně hodnotit seriály, které nebyly špatné, ale měli slabší první půlku. U anime jsem se setkával i s pozitivním hodnocením seriálu, kde byly dobré jenom poslední 3 díly. Bohužel tento efekt působí i opačně.
Po skončení Kare Kano následovalo silné rozčarování, protože poslední 3 díly jsou opravdu velmi špatné. Ale byla by škoda zavrhnout celý seriál, protože ve výsledku jde o výjimečné anime, na které se bohužel trochu zapomnělo. Nejen kvůli problematickému konci, ale i kvůli portfoliu Gainaxu. Kare Kano předcházel Neon Genesis Evangelion a následovalo FLCL.
Je tedy lepší skončit 18. dílem? Ano. 18. díl spolu se 4. patří k vrcholům seriálu. V 18. dílu se vztah Yukino a Soichira posune a i přes otevřený konec tak jde o uspokojivé zakončení seriálu.
| Název | His and Her Circumstances |
| Originální název | 彼氏彼女の事情, Kareshi kanojo no jijou |
| Typ | TV série |
| Délka | 26 x 25 minut |
| Studio | Gainax |
| Scénář | Hideaki Anno |
| Režie | Hideaki Anno |
| Hodnocení na agregátních portálech | |
| MyAnimeList.net anilist.com anime-planet.com | 7.6 75 % 3.7 z 5 |
| kinobox.cz csfd.cz imdb.com | 78 % 79 % 7.6 |
