Válka skončila. Violet Evergarden se probouzí v nemocnici. V boji přišla o ruce a svého velitele. „Žij!„, tak zněl jeho poslední rozkaz. Ve snaze ho splnit nastupuje Violet jako automatická zapisovatelka. Tahle práce ji snad pomůže pochopit úplně poslední slova jejího velitele: „Miluji tě.„
Violet Evergarden je anime z produkce Kyoto Animation. Scénář měla na starosti Reiko Yoshida ve spolupráci s Takakim Suzukim. Oba už v minulosti spolupracovali na sériích jako je Girls und Panzer nebo High school fleet. V obou případech jde o odlehčené série, kde školačky operují s těžkou vojenskou technikou. Režie se ujal domovský režisér studia KyoAni Taichi Ishidate – mimo jiné lektor interní školy studia.
Jde o trochu nečekaný krok. Díla Kyoto Animation jsou převážně odlehčené komedie a dramata „ze života“. Původní light novela, kterou napsala Kana Akatsuki, je velice násilná se zaměřením na detaily drcených lebek vojáků pod ostřím Violetiny sekery, trhající jim končetiny. Některé příběhové arky připomínají spíš odvázané špionážní drama.
Tvůrci se rozhodli mnohé tyto prvky vypustit nebo aspoň potlačit, k tomu se ještě dostaneme.
Šel bych cestou prašnou…
Kyoto Animation je ve způsobu fungování velice unikátní studio v Japonském mediálním průmyslu. Minimum práce outsourcuje a pokud možno vše dělá „in-house“. Stará se o své animátory mnohem lépe než je průmyslový standard. Zároveň má i výukový program pro animátory. Tohle a mnohé další věci se zúročují u jejich děl jako je právě Violet Evergarden.
Co zaujme hned, a to uvidíte z ukázek, je technická stránka. Prostředí je detailní, animace krásně provedené. Při bližších záběrech můžeme sledovat pohyb každého pramínku Violetiných vlasů. A oči. Ty oči. KyoAni vypiplalo styl, který použili třeba v Chunibyou a dotáhli ho k dokonalosti. Oči jsou neskutečně živé. Postavy mají jiskru i ve statických záběrech.
O design postav se postarala Akiko Takase, která ilustrovala původní light novelu. Postavy jsou už od pohledu unikátní a zapamatovatelné. A to se netýká jen hlavních postav, ale i „křoví“. Cit pro detail je až neuvěřitelný. Nejlépe to jde vidět v šesté epizodě, kde se na jednom místě setká cirka 80 zapisovatelek a každá z nich je unikátní.
… co nikdo nezměří
Příběhy o mechanických loutkách, panenkách nebo robotech, kteří se stanou lidmi, se objevují už dlouho. Ať už jde o klasická díla jako Pinocchio nebo Coppélie či v rámci anime a manga Astro Boy od legendy Osama Tezuky či Key: The Metal Idol. A i když se to může zdát na první pohled nesmyslné, tak do této kategorie bych zařadil i Violet Evergarden.
Violet je člověk z masa a kostí. Její fyzické výkony občas vyvstávají otázku, jestli u ní nedošlo k nějakým genetickým či jiným čachrům, ale jinak je to obyčejná dívka. Původně však ani nemá jméno, protože zbraně nemají jméno. Je vnímaná jako zbraň. Teprve až major Gilbert ji začne vnímat jako člověka. Proto jí taky dal jméno, Violet.
Vnímaní Violet jako ne-člověka pokračuje i po válce. Kde je ovšem pro změnu popisována jako panenka. Nelidské vnímání je umocněno ve chvíli, kdy si sundá rukavice a odhalí své kovové paže.
Violet nerozumí lidským pocitům. Nějaké pocity prožívá, ale nechápe je. V armádě byla tahle složka úmyslně potlačovaná a i přes snahu majora Gilberta, jejího velitele, se její existence zredukovala na schránku plnící jeden rozkaz a druhým. Její potřeby a fungování jsou omezené na efektivní splnění mise.
Ve jmenovaných příbězích si jde všimnout ještě jedné věci: všechny tyto panenky/stroje jsou nějakým způsobem děti. Pro děti je svět dospělých složitý, nesrozumitelný, cizí. A na cestě stát se dospělým/člověkem musejí poznat svět. V minulosti se na děti nenahlíželo jako na plnohodnotné lidi, bralo se za fakt, že musí do plnohodnotného člověka teprve dospět.
Violet Evergarden by se dalo zařadit jako příběh o dospívání. Violet je 14 let, když válka skončí. Je vržena do cizího světa, kterému nerozumí. Světa kde už není vše nalajnované rozkazem. Violet dokáže jako skvělý automaton plnit mechanické úkoly. Ve škole pro zapisovatelky má nejlepší gramatiku, nejrychleji píše na stroji. Už ale tápe, když má být kreativní, zachytit emoční podstatu sdělení. Violet působí jako stroj bez duše.
V klasické a výborné epizodě ze sedmé série „Bart prodává duši“ se na konci podaří Líze získat úpis Bartovi duše zpátky a vrátit jej Bartovi. Během gagu, kdy Bart úpis sní, Líza řekne důležitou věc: „Někteří filozofové věří, že se člověk s duší nerodí. Že si ji musí zasloužit překonáváním útrap, rozjímáním nebo na modlitbách.„
Violet Evergaden je v jádru příběh o dospívání, o cestě stát se člověkem.
Sám jedenkrát bych s plnou brašnou cinknul u dveří
Při sledování své kolegyně Cattleye při práci, Violet zaujme, jak Cattleya pracuje s klientkou, která ji diktuje dopis. Klientka říká, co by chtěla dopisem vyjádřit a Cattleya s elegancí a lehkostí přetváří její myšlenky do vhodným slov. A celý dopis završí: „Miluji tě.“ Přesně těmi záhadnými slovy, která slyšela od svého velitele, majora Gilberta. Violet je rozhodnutá – stane se automatickou zapisovatelkou.
Automatická zapisovatelka, v původním znění „Auto memory doll“ – doslova „automatická zapisovací panenka“, zahrnuje široký okruh dovedností. Fungují jako stenografky a archivářky. S tím Violet nemá žádný problém, tyhle úlohy si žádají mechanické schopnosti přesného a rychlého zápisu. Jenomže nemalá část práce automatické zapisovatelky zahrnuje úlohu diplomatky a terapeutky. V takové úloze dostanou zadaní, jaké má být sdělení, ale formu už určují ony samy.
A přesně tady se ukáže Violetina slabost. Mezilidská komunikace je velice komplikovaná. Není přímočará, jak by se očekávalo u strojů nebo dětí, ale pracuje v kličkách, zákrutách a uzlech. Roli nehraje jen obsah sdělení, ale i forma. Nezáleží jen na vyřčeném, ale i na nevyřčeném. Člověk tak musí číst mezi řádky. V přímé komunikace pak hrají roli gesta, pohledy, tón hlasu.
A seriál to reflektuje. Na první pohled běžné záběry, kdy při mluvení kamera uhýbá jinam, aby se nemusela animovat ústa, tady dostávají nový rozměr. Postoje, gesta, pohledy mají svůj účel. V kontrastu s tím stojí Violet, která se vyjadřuje až strojově. Navíc stejně strojově přistupuje i k tomu, co říkají ostatní. Trvá, než jí dojde, co je nám zřejmé od samotného začátku.
Bude v očích mít úžas…
I když je Violet hlavní postava a je po ní pojmenován seriál, tak ve velké části seriálu hraje druhé housle. Sledujeme tak dění skrz postavy, pro které bude Violet pracovat a jak jim zasáhne do života. Ať už jde o spolužačku z kurzu automatických zapisovatelek, kolegyni, princeznu nebo archiváře. Ti pak mají jako vypravěči na konci epizody dovětek.
Violet Evergarden po úspěšném absolvování školení jako automatická zapisovatelka přechází od klienta ke klientovi, při tom poznává význam mezilidských vztahů a pomalu se přibližuje k pochopení oněch záhadných slov „Miluji tě.„
Cestou ale potkává lidi z její válečné minulosti. Svědky, kteří viděli, čeho je schopna a ji samotnou nevidí jako člověka, ale jako monstrum. Tohle pak vrcholí devátou epizodou, kde Violet čelí své minulosti a musí si přiznat nepříjemnou pravdu. Jde o emoční vrchol seriálu.
Následující epizoda by pak fungovala jako nádherný epilog. Výjimečně nesledujeme dění z pohledu klienta nebo Violet, ale malé holčičky, která neví, co se kolem ní děje. Proč s ní máma nemluví? A proč s ní tolik času tráví ta „panenka“?
Jenomže zde se dostáváme k hlavnímu problému seriálu. Ten zde nekončí. Následuje ještě jeden ark, kde se nejvíce ukazují problémy předlohy, které do teď autoři při adaptování (většinou) úspěšně potlačovali.
Celá se odehrává v dříve nepřátelské zemi a z počátku jede ještě v kolejích vybudované seriálem. Ale pak se celá zápletka přesune na vlak a působí jako pokus o akční špionážní drama.
Postavy dělají šílené kusy. Evidentně Violet není jediná, kdo dokáže nemožné. Snad všichni přítomní mají ultimátní fyzičku. Sledujeme navíc detailní destrukci Violetiných (sice kovových) končetin.
Jakkoliv je tahle pasáž slabší, pořád má daleko k tomu, aby byla vyloženě špatná a už vůbec není zbytečná. Do teď jsme Violet Evergarden sledovali, jak se učí novým věcem a chápání světa, ale aby mohla jít dál, tak je nutné se vyrovnat s minulostí. Poslední špionážní ark je ale o tom, že přijetí minulosti není konec, ale ještě musí přijat svojí budoucnost. A tomhle tahle celá špionská anabáze je. Violet se potýká s tím, jakou budoucnost si zvolí, kým bude. Jestli stále zbraní… nebo zapisovatelkou.
Pro završení příběhu je tak stále poslední ark nutný, bohužel si zde tvůrci asi nevěděli rady, jak líp ho zakomponovat případně předělat, aby lépe seděl do tónu udaného seriálem.
… jak Alenka v říši divů
Ve výsledku jde stále o výjimečný seriál o dospívání a o tom, co to znamená být člověk. Navíc velice nádherný, což je možné jen díky unikátnímu fungování studia KyoAni v rámci japonského animačního průmyslu. I přes problémy dané předlohou si Vilolet Evergarden drží vysokou úroveň a může být i skvělým vstupem do světa anime.
| Název | Violet Evergarden |
| Originální název | ヴァイオレット・エヴァーガーデン |
| Typ | TV Série |
| Délka | 13 x 25 minut |
| Studio | Kyoto Animation |
| Scénář | Reiko Yoshida; Takaki Suzuki |
| Režie | Taichi Ishidate |
| Hodnocení na agregátních portálech | |
| MyAnimeList.net anilist.com anime-planet.com akichan.moe | 8.68 85 % 4.4 z 5 9.15 |
| kinobox.cz csfd.cz imdb.com | 86 % 84 % 8.4 |
