Prapodivné potíže I: Kuňkadlení – dobytá Evropa a Praha jako poslední místo odboje

Asi vás překvapí zajímavý název. Řeknete si, že se asi někdo musel zbláznit, když takto pojmenoval knihu. Prapodivné potíže I: Kuňkadlení je první knihou z fantasy série od spisovatele Jeffa VanderMeera. Autor sám však získal již několik literárních ocenění a ve světě fantasy platí za velikána. Pojďme se tedy blíže podívat na jeho dílo, které vyšlo v letošním roce a na jehož pokračování se už nemůžu dočkat.

Příběh začíná

Mladý osiřelý chlapec zdědí dům po svém dědečkovi. Má to ale jeden malý háček. Nejdříve musí kategorizovat všechny věci v domě, jinak nemůže být dědictví naplněno. Mladý Jonathan tedy cestuje k dědečkovi a hned po příjezdu zjišťuje, že úkol bude mnohem těžší než si zpočátku myslel. Jeho dědeček byl totiž podivín, který má dům přecpaný různými věcmi. Na pomoc si přizve dva spolužáky ze školy a pustí se do práce. Ze začátku se vše zdá normální, ale časem začne Jonathan zjišťovat, že s domem není něco v pořádku. V domě se ztrácejí a objevují věci nezávisle na Jonathanovi nebo jeho spolužácích, kolem domu pobíhá mizející tvor a sousedka je tajemná jako hrad v Karpatech. V domě se totiž ukrývá vchod do alternativní dimenze, kde vládne černá magie. Svět Aurora je obrazem Evropy, kde vládnou prapodivní tvorové, historické události se pomíchaly a celou Evropu okupuje okultistický diktátor Aleister Crowley. Je třeba s tím něco udělat a zachránit poslední zbytky alt-reality před zničením.

Prapodivné potíže I: Kuňkadlení vás časem vtáhne do děje

Při prvním seznámení s knihou jsem byl trochu skeptický, zda se s dílem vůbec dokážu nějak popasovat. Přiznám se, že žádné jiné dílo od Jeffa VanderMeera jsem zatím v ruce neměl a jeho styl psaní je poněkud jiný, než na co jsem já zvyklý. Autor se na můj vkus až příliš zaměřuje na podrobné vysvětlování prostředí a děj se tak zbytečně natahuje. Z počátku se děj vleče. Stále se jen vysvětluje co je v domě za různé sbírky. Ale vše má svůj význam a později zjistíte, že všechny věci jsou v ději důležité a dostanou svůj prostor později.

Další věcí co vás může odradit, jsou skoky mezi realitami, kde se děj střídá s realitou Jonathana a alternativní realitou, kde se dozvídáme více o příběhu z pohledu Alesteira Crowleyho. Stejně jako u popisování věcí se i toto nakonec projeví jako velmi důležité, ale je třeba se prokousat nejméně do poloviny knihy. Tam příběh dostane neskutečný spád a už se řítíte jako na horské dráze a slova začnete doslova hltat.

Mechanoidi, hlava Napoleona a okupovaná Praha

Na příběhu se mi moc líbí, že velmi důležitou roli hraje naše hlavní město. Evropa je zdecimovaná, ale Praha stále odolává. Aleister Crowley dobyl Evropu pomocí rad od jednoho z největších vojevůdců v historii. Napoleon Bonaparte je už jen pouhá hlava v láhvi, která se může vyžívat v tom, když je Aleister v koncích a potřebuje pomoc. Sarkasmus, ironie a povyšování Napoleona díky znalostem vojenské strategie dělají z rozhovorů těchhle dvou jedinců nejzábavnější části knihy. Garantuju vám, že si budete utírat slzy od smíchu. V Praze se odehrává poslední odboj a v přední linii stojí pražské čarodějnice. To prostě chcete vědět jak to dopadne.

Jonathan k tomu všemu přijde jako slepý k houslím. Jeho neustálé vzpomínání na domov na Floridě vás však může trochu štvát. Popravdě mě tím doslova vytáčel. Naštěstí tu jsou ale jeho dva kamarádi Rack a Danny, kteří mu rychle vyženou nostalgické vzpomínky z hlavy a pošťouchnou ho k nějaké akci. I když je hlavní postavou příběhu právě Jonathan, tak mě k srdci spíše přilnuli tihle dva. Jejich popichování krásně odlehčuje mnoho temných situací a hlavně i hláškují jako o závod. Obzvlášť když proti nim stojí mechanoidi, kteří mají například podobu krokodýlů.

Má to tedy cenu číst?

Nejdůležitější otázka tedy je, jestli četba tohoto díla stojí za váš čas. Já říkám, že určitě ano. Sice se tím ze začátku musíte trochu prokousat a vydržet zdlouhavější pasážem, ale pokud to zmáknete, čeká vás překrásný temný svět, kde nic není nemožné. Dílo, které nám tu Jeff VanderMeer představuje si rozhodně zaslouží pozornost a já se moc těším na jeho pokračování. A pamatujte si největší moudro z tohoto příběhu, které vám může zachránit život. „Nikdy neprocházej druhými nebo třetími dveřmi, dokud se neujistíš, že se těmi prvními můžeš vrátit“

Poslední poznámku bych rád věnoval obálce knihy. Rozhodně ničím nevyniká, ale ani neurazí. Možná by si zasloužila propracovanější vzhled, který by více odrážel obsah knihy. Označil bych ji za zlatý střed.

Děkuji nakladatelství Kosmas za poskytnutí knihy k napsání recenze. Jakmile vyjde druhý díly, tak víte kam ho poslat. Moc se na něj těším.