Stranger Things 4 – finále plné napětí a emocí

Stranger Things bezpochyby patří mezi nejlepší seriály současnosti. Parta dětí, maloměsto a lovecraftovské zlo z jiného světa. Tato kombinace přitáhla k obrazovkám miliony lidí po celém světě, toužících odhalit společně s hlavními hrdiny roušku tajemství Hawkinsu a světa Upside Down.

Děti ale dospívají, a s nimi i celý seriál. Bylo to znát již ve třetí sérii, kdy se řešily milostné vztahy a přerod roztomilých dětiček v puberťáky s vlastní hlavou. Čtvrtá se mohla nést v podobném duchu, první díly nás na to celkem připravovaly… ale chyba lávky, autoři opět překvapili!

Rozděl a panuj

Byli jsme zvyklí, že parta vždy vše řešila společně, minimálně ve stejné lokaci. Ve Stranger Things 4 se ale veškeré dění rozdělilo na tři, respektive čtyři skupiny. Hawkins, Kalifornie, Sovětský svaz a výzkumná laboratoř v poušti. Bylo tedy jasné, že pokud bude nějaký finální boj, nebudou tam moci být všichni naráz (pokud by tedy neměli teleporty podobně jako postavy ve Hře o trůny, že).

Skupina v Hawkinsu si ukrojila ten největší kus krajíce. Eddie, excentrický vůdce a PJ Dungeons and Dragons – Hellfire klubu, byl obviněn z rituální vraždy mladé roztleskávačky. Zatímco jej policie a všichni obyvatelé města hledají, včetně jejího postupně vyšinutějšího přítele, Dustin, Steve, Robin, Nancy, Erika, Lucas a Max ví, že za to může cosi, co uniklo z Upside Down. Tentokrát je to rovnou ultimátní boss Vecna alias Henry alias Jednička, živící se výčitkami svých obětí. Navíc jde o život tentokrát přímo Max, a tak se všichni snaží, co mohou, aby vymysleli nějaký plán, jak příšeru, tentokrát bez pomoci El, porazit.

V Kalifornii sledujeme El bez schopností, jak se snaží vyrovnat s pozicí školního outsidera (a že jí to vážně moc nejde). Jonathan a Will na tom nejsou o moc lépe, Jonathan navíc se svým novým kamarádem Argylem propadl kouzlu kouření trávy. Vše ale vezme rychlý spád: El odjede s Owensem do laboratoře získat zpět svou moc, a když je pryč, jsou zbylí přátelé napadeni speciální jednotkou a jen tak tak utečou. S pomocí Suzie se jim podaří lokalizovat, kam El odjela, a vydávají se za ní.

Joyce se stále nevzdává naděje, že Hopper žije. Nechá se vylákat podivnou panenkou na Aljašku, kam ji pro jeho jazykové schopnosti doprovází Murray. Jejich spojka ze Sovětského svazu, výstřední pilot Yuri, je zradí. To by ale nebyla tato dvojka, aby se neosvobodili, nepřemohli Yuriho… a nezřítili se i s letadlem na sovětské území. Nicméně se ukáže, že se Joyce nemýlila: Hopper to přežil. A zjistil, že ve vězení, ve kterém se nachází, mají kromě lidí zavřeného i Demogorgona a další bytosti. A to nemůže nechat jen tak…

Jedenáctka mezitím v poušti nabývá zpět své vytěsněné vzpomínky. Dozvídá se, že to ona může za protržení závoje do jiné dimenze, díky dávnému konfliktu s Jedničkou. Zároveň s tím se její psychické síly začínají pomalu vracet zpět…

Kulervoucí jízda

S tímto nás Netflix nechal přes měsíc čekat na poslední dvě epizody čtvrté série. Naskočily do aplikace v pátek a mají názvy Papa a The Piggyback. Papa má hodinu a patnáct minut, The Piggyback má neskutečné dvě hodiny a dvacet dva minut. Papa připravuje půdu pro velkolepé finále, kterému by leckterý filmový blockbuster mohl závidět.

Věřím, že ne všichni stihli tuto novinku zkouknout, a tak díly ohodnotím pouze obecně, bez jakýchkoliv spoilerů.

Závěr čtvrté série má dle mého opravdu vše. Skvělý soundtrack je u tohoto seriálu již zlatou klasikou, ale co je zapotřebí vypíchnout, je práce střihu a kamery. Záběry na jednotlivé lokace jdou za sebou v rychlém sledu, někdy jsou snad pouze vteřinové, přesto je hned jasné co se děje, kde se to děje a proč se to děje, není to vůbec chaotické a jen to buduje napětí. Nic nehraje hrdinům jednoduše v karty, vše mají dobře promyšlené, případně průběžně přicházejí s dobrými nápady. Jakýkoliv krok si potvrzují a ujišťují se, že každý ví přesně co má dělat. Není nouze ani o napětí, a protože se v posledních dvou epizodách bohužel umírá jako na běžícím pásu a protože smrt se nevyhýbá nikomu, ukápne divákovi i nějaká ta slza. Popravdě, to co se tam stalo, bylo očekávané, a naprosto dává smysl, že se tak stalo, ale ani to nic nemění na tom, že se jedná o velmi dojemnou scénu, u které pokud nezaslzíte, jste s největší určitostí zarytí cynici. Ze všech dětí jsou v tuto chvíli již opravdu herci a jejich emoce působí tak opravdově, až z toho mrazí. A to nemluvím o Hopperovi a Joyce, u kterých mi naopak v jedné ze scén srdce štěstím zaplesalo.

V posledních epizodách se dále rozvíjí jednotlivé charaktery našich oblíbenců. El dále sílí a zkoumá další stránky své moci. Max se vyrovnává se svými činy nečiny a projevuje neskutečnou odvahu. Will se osměluje a odhaluje nechápavému Mikovi kus svojí duše. Lucas se postaví jednomu ze svých vzorů. Zkrátka u každého dojde k nějakému posunu, každý se musí něčemu postavit a následně se s tím vyrovnat.

Ještě musím podotknout, že Vecna je velmi dobrý záporák. Funguje. Je odporný, mazaný, silný, lstivý a nenechá se jen tak ošálit, tvůrci s ním rozhodně nešlápli vedle. Nebudu prozrazovat nic bližšího, jen přiblížím, že si ho v nových epizodách určitě užijete.

Suma sumárum

Čtvrtá série Stranger Things byla skvělá, zejména poslední dvě epizody byly brilantní, nepřišlo mi, že by šla nějak kvalitativně dolů, naopak. Mohlo by se zdát, že už scénáristé musí vařit z vody, ale místo toho se jim daří rozšiřovat lore tohoto fiktivního světa tak, aby divák toužil vědět víc. A víc. A ještě víc. Nemůžu se tak dočkat série páté, která má být úplně poslední, a ve které by mělo dojít k bitvě, rozhodující nejen o osudu Hawkinsu, ale pravděpodobně i celého světa. A to bude, panečku, teprve jízda.