Tokyo Revengers má skvělou premisu ale pomalejší rozjezd

Seznamte se s Takemičim. Průměrný kluk, žijicí podprůměrný život, kterého čeká průměrný osud průměrného manga protagonisty, kterého nakonec srazí vlak. Zhruba takto nějak začíná i manga Tokyo Revengers. Pokud nás ale japonská popkultura něco naučila, tak to, že srážka s vlakem není tak strašná věc jako se zdá. Vlastně je to to nejlepší, co může člověka potkat. To platí i v případě Takemičiho a místo toho, aby si ho odnesl smrtonoš, vrací se časem do nejlepšího období svého života – osmé třídy základní školy. Tehdy měl totiž všechno. Kamarády, seberespekt, přítelkyni… A právě kolem jeho přítelkyně se točí podstatná část zápletky. Hinata je v současnosti po smrti, srazil ji kamion pár dní předtím, než Takemičiho srazil vlak a na rozdíl od něj, neměla takové štěstí ve výběru dopravních prostředků. Stala se vlastně obětí vnitřních bojů v gangu Tokio Mandžikai. Gangu, ke kterému se Takemiči přidává v den, kdy se vrátil do minulosti. Takemiči se tedy opět setkává s Hinatou a stačí mu jediný pohled, aby si uvědomil, že jí musí zachránit život.

Možná guláš, ale dobrý guláš

Zápletka Tokyo Revengers začíná jednoduše, ale ten dojem vydrží jen pár stránek. Zajímavý mišmaš několika zdánlivě nesourodých žánrů čtenáře nadchne a to mu stačí přečíst jen zadní část obálky, knížku ani nemusí otvírat. Kombinace Orange nebo Steins;Gate a delikventských mang působí svěže a to i díky tomu, že nic jako delikventská manga u nás (zatím) nevychází. Nejblíže je vlastně Akira, ale i ta se časem přesouvá daleko od školních gangů. Českému čtenáři se tak dostává fascinující sonda do kultury japonských gangsterů, umocněná skutečností, že sám autor si na střední pár let v gangu odbyl. Orange u nás samozřejmě vyšel, ale ruku na srdce, kdyby se do Orange dostalo pár tak brutálních bitev jako jsou v Tokyo Revengers, jen by mu to prospělo.

Manga to je skutečně surová. I když se jedná o shonen, nebojí se brutality a sprostých vtipů. Pokud nechcete svým dětem vysvětlovat, co je to masturbace, tak jim to raději nekupujte.

Je v tom to srdíčko

Navzdory všemu, akce není středobodem příběhu, tím jsou postavy. Čtenář už od začátku fandí Takemičimu, nejen v jeho snaze zachránit přítelkyni, ale i tomu, aby se jeho charakter a život někam posunul a už nebyl ten zoufalec z úvodu knihy. Jeho přátelé sice působí tak, jak vypadají, jako delikventi, ale čtenář postupně zjišťuje, že by neměl soudit knihu podle obalu a za surovým zevnějškem vedlejších postav se skrývá hřejivé srdce. To by vlastně šlo říct o celé manze.

Jenže ty nejzajímavější charaktery a události se objevují až na samém konci mangy. Jakoby příběh potřeboval Takemičiho teprve dostat do správné pozice, seznámit ho se správnými postavami, než se může dostat k tomu nejzajímavějšímu. První díl Tokyo Revengers prostě přináší plno zajímavých otázek, ale je jasné, že na jejich odpovědi se bude ještě dlouho čekat. Nabízí se pak obava, aby se v dalších knihách příběh neloudal až zbytečně moc, ale podle závěru prvního dílu to tak rozhodně nevypadá. Figurky jsou rozloženy na hrací desce a čtenáře čeká napínavá partie, stačí jen chvilku počkat.

Na delikventy občas není pěkný pohled

Kromě pomalého tempa může potencionální čtenáře odradit i kresba. Zatímco okolnímu prostředí nelze co vytknout, kresba postav pokulhává na více panelech, než by bylo zdrávo. Anatomie v některých případech velmi nesedí a rysy obličeje stejných postav se liší panel od panelu. V detailech si autor dává záležet, ale když se přesouvá do polo-detailu a dál, často se z výrazu tváře stává pouhá skica. Kolikrát dokonce autor přechází až ke karikaturám, pro větší komický efekt, ale ne vždy to udělá ve správný moment a akorát tím zkazí dramatickou chvíli. V akčních scénách však kresba působí velmi organicky i díky svému užití krve a brutality pohltí.

Zlaté české ručičky

Způsob, jakým CREW vydává mangu, patří mezi světovou špičku. Ani giganti Viz Media nebo Kodansha nemají tak krásné volumka jako mají Češi. Nejinak je tomu i v případě Tokyo Revengers, vydání nabízí kvalitní bílý papír a pevnou, lesklou obálku. Vše, na co jsou čeští čtenáři zvyklí. Ke cti CRWE také slouží to, že k fyzickému vydání není ve světě tak velký precedens. V americe kniha dokonce teprve vyjde, ve 2v1 omnibusech. Do té doby je manga v angličtině k sehnání jen digitálně. Až s obrovským úspěchem anime, který sérii katapultoval na druhé místo v japonském žebříčku, začíná vycházet fyzicky. Je to úspěch, na kterém se svezla nejen Amerika, ale i Německo nebo Španělsko. Mandžikai však přichází i do Česka a byla by škoda je minout.