Přiznejme si to. Každý z nás se čas od času nechce zdržovat zdlouhavými dialogy nebo tunou textu, za níž se skrývá bližší obsah příběhu. Ať už je pro vás tato rutina denním chlebem, nebo vám žádná informace neunikne, někdy je prostě jednodušší se vším ve chvilce proklikat a jít rovnou na věc. Jistěže je možné, že vám tím pádem nějaký ten lore proklouzl přímo před očima. Víte třeba, že i ta zdánlivě nejobyčejnější rasa, jakou nemá jen Warcraft, nemusí být zákonitě tak moc nudná, jak se na první pohled může zdát? Že ne? Pak se, dámy a pánové, pohodlně usaďte, neb vás právě čeká krátký náhled do minulosti potomků železných vrykulů.
Všechno hezky postupně
Ještě předtím, než se však dozvíte, jak tedy lidé vznikli a potažmo, kdo je stvořil, cítím jistou zodpovědnost vám v první řadě vyložit slet událostí, co k tomu vlastně vedl. Azeroth jen krátce po jeho vzniku osídlili prastaří bohové, kteří pustošili, co se dalo a jednoduše vyvolávali chaos. Po nějakém tom čase ale přišly na scénu další mocné bytosti – titáni. Ti takto věci prostě nechat nemohli – a už vůbec by nedokázali jen tak nečinně přihlížet, a tak započala bitva.
Jelikož Azeroth jako takový ve finále umožňuje vznik života, kolem je příroda, voda, vzduch, je vcelku jasné, jak taková bitva asi mohla dopadnout. Tak tedy, po porážce prastarých bohů potřebovali ale jistotu, že bude Azeroth v bezpečí i poté, co odejdou. Stvořili proto rasu strážců, některé si vyvolili a pak již titáni neměli důvodu se nadále na Azerothu zdržovat. Místo opustili a srážce pověřili – jak už to bývá – úlohou svět strážit… jenže pak se naskytla zcela logická otázka. Když i titáni potřebovali pomocníky, aby zahnali zlo, to tu teď na to mají být sami? Jako úplně? Co když se prastaří bohové vrátí? Jak už tedy asi nejspíš tušíte (a tušíte správně), tímto způsobem přišli na svět lidé.
Ačkoliv – abych byla přesná, tehdy šlo ještě o jejich předky, vrykuly. Nešlo však o stvoření z masa a kostí; kde by byla krev, tam bylo zapotřebí oleje na promazávání kovových součástek. Kde by byla kůže, tam byl plech, plech a zase plech. Tedy, takoví vrykulové se zrodili pod rukama Odyna, strážce s mocí blesků. Že vám to něco připomíná? Ano, to může. Významná inspirace pohanskými mytologiemi – a zde především tou severskou – je totiž znát napříč celým lorem světa Warcraftu. Zpět však k věci: železní vrykulové byli navrženi tak, aby byli téměř neporazitelní.
Kletba masa
Byli silní, odolní a velice vysocí. Tito téměř dvouapůlmetroví velikáni si chodili po pevninách Azerothu tak dlouho, dokud nevyužil příležitosti uvězněný prastarý bůh. Yogg-Saron, seznamte se. Tento sympatický kraken, kterému jedna tlama prostě nestačí, uvrhl na svět Kletbu masa. Proč? Stalo se tak v době, kdy se mezi strážci začal šířit strach a nejistota, což tohoto chapadláče krmilo. Změna v pocitech strážců Azerothu nastala v moment, kdy Odyn narazil na problém.
Stvořil pro své děti Valor, Síně udatných. Tam se po své hrdinské smrti měly jejich duše vydat, ale nebyl nikdo, kdo by je tam v bezpečí dovedl. Potřeboval valkýry, ale protože se nikdo nenabízel dobrovolně, musel si vybrat sám. Využil kouzelnici Heliu, s jejíž pomocí Valor utvořil, a násilím ji přetvořil ve valkýru. Dává tedy smysl, že nejistota ostatních strážců, kdo bude asi další na řadě, byla na místě. Na druhou stranu se tak Yogg-Saron mohl chopit příležitosti za pačesy – a také že tak učinil.
Kletba masa učinila ze všeho neživého, co se dosud na Azerothu pohybovalo, živoucí hmotu, byť jen pomalu a jistě. Draci, vrykuové, mechagnómové, trpaslíci,… ti a ještě mnozí jiní náhle procházeli změnou. Vrykulské děti se rodily… živé. Byly slabší, menší, snadněji zranitelné. Bylo to podivné a jejich původně železným předkům se tato změna ani v nejmenším nezamlouvala. Co jen s nimi? Dle všeho se jevila zrovna ta nejdrastičtější možnost jako právě ta správná, byť rodičům, kterých se toto rozhodnutí týkalo osobně, se už tolik nezamlouvala. Jednoduše neměli to srdce chladnokrevně zavraždit své ratolesti, a tak s nimi odešli do Tirisfalu, kde vlastně koření počátky té skutečně lidské historie.
